Píseň: Balada o svědomí

Na východě planou ohně,

tam, kde svoboda má stát,

šedý vlk teď tiše loví,

závoj lží chce rozprostřít světlem rád.

Na západě zní jen šepot,

před prázdnou síní mluví tma,

v chrámu pravdy trůní obchod,

svědomí se ztrácí v bludištích dna.

Ref.:

Kdo nese víru, kdo nese pravdu,

když ruce v kapsách přestanou hrát?

Kdo poví dětem, proč z nebe padá

stín na zem, co měla se smát?

Ruce si třesou, smlouvy píší,

bez rukojmí je svět jak snář,

někde pláče zbitá duše,

pod pancířem zmírá lidská tvář.

Za rohem trhají vlajky,

pravda se válí ve špíně cest,

v prázdném sále smích se nese,

pod stolem nám mizí čest.

Ref.:

Kdo nese víru, kdo nese pravdu,

když ruce v kapsách přestanou hrát?

Kdo poví dětem, proč z nebe padá

stín na zem, co měla se smát?

Mosty z prachu těžko stavět,

když každý kámen jen zisk má,

možná stačí se jen ptát:

Kam se poděla pravda má?

Ref. (opakuje se):

Kdo nese víru, kdo nese pravdu,

když ruce v kapsách přestanou hrát?

Kdo poví dětem, proč z nebe padá

stín na zem, co měla se smát?

Zpívejme, dokud ještě můžem,

v písních je síla, v nich je vzpoura,

dokud slova hoří v hrdlech,

neumlčí nás žádná bouře zhora.